Shanghai Street Stories

Když, zatímco se kolem mě rozkošné údolí hemží parami a polední slunce dopadá na horní plochu neproniknutelného listoví mých stromů a jen několik zbloudilých záblesků se vkrádá do vnitřní svatyně, vrhám se mezi vysokou trávu u zurčícího potoka; a jak ležím blízko země, všímám si tisíců neznámých rostlin; když slyším bzukot malého světa mezi stébly a poznávám nesčetné nepopsatelné podoby hmyzu a much.

pak cítím přítomnost Všemohoucího, který nás stvořil ke svému obrazu, a dech univerzální lásky, která nás nese a udržuje, jak se kolem nás vznáší ve věčné blaženosti; a pak, můj příteli, když temnota zahalí mé oči a zdá se, že nebe a země přebývají v mé duši a pohlcují její sílu jako podoba milované milenky, pak si často s touhou pomyslím: Ach, kdybych tak mohl popsat tyto představy, kdybych mohl na papír vtisknout vše, co ve mně žije tak naplno a vřele, aby to bylo zrcadlem mé duše, jako je má duše zrcadlem nekonečného Boha!

Ó, příteli - ale to je příliš mnoho pro mé síly - klesám pod tíhou nádhery těchto vidění! Celé mé duše se zmocnil nádherný klid, jako tato sladká jarní jitra, která si vychutnávám celým srdcem. Jsem sám a cítím kouzlo existence na tomto místě, které bylo stvořeno pro blaženost duší, jako je ta moje.

Jsem tak šťastný, můj drahý příteli, tak pohlcený nádherným smyslem pouhé klidné existence, že zanedbávám své nadání. V tuto chvíli bych nebyl schopen nakreslit jediný tah, a přesto cítím, že jsem nikdy nebyl větším umělcem než nyní.

Když se kolem mě rozkošné údolí hemží parami a polední slunce dopadá na horní plochu neproniknutelného listoví mých stromů a do vnitřní svatyně se vkrádá jen několik zbloudilých záblesků, vrhnu se mezi vysokou trávu u zurčícího potoka, a jak ležím těsně u země, zpozoruju tisíce neznámých rostlin: Když slyším bzukot malého světa mezi stébly a poznávám nesčetné nepopsatelné podoby hmyzu a much, pak cítím přítomnost Všemohoucího, který nás stvořil ke svému obrazu, a dech oné univerzální lásky, která nás nese a udržuje.

jak se kolem nás vznáší ve věčné blaženosti; a pak, příteli, když mi oči zahalí tma a zdá se, že nebe a země přebývají v mé duši a pohlcují její sílu jako podoba milované milenky, pak si často s touhou pomyslím: Ach, kdybych tak mohl popsat tyto představy, kdybych mohl na papír vtisknout všechno to, co ve mně žije tak naplno a vřele.